Absolutní hodnota i kupní síla minimální mzdy v ČR patří (i přes její opakované zvyšování) v rámci Evropy stále k těm nejnižším. V reálných hodnotách díky navýšení začátkem roku 2025 sice stoupla o 7,7 procent, ještě ale potrvá, než se vyrovnají propady její kupní z období inflace. Plánované navyšování až na 47 procent průměrné mzdy do roku 2029 znamená, že přesto zůstane pod mezinárodně respektovanou hranicí ohrožení příjmovou chudobou, která se obvykle stanovuje na 50 procentech mzdového průměru (či 60 procentech mediánu).

Nejde ovšem jen o mzdu minimální – průměrný roční výdělek se v Česku v roce 2023 se 23 454 eury pohyboval jen hluboko pod průměrem EU, který čítal 37 863 euro. Dlouhodobě nízká je i kupní síla českých mezd, nadto v rámci nedávné inflace zaznamenaly jeden z nejvyšších reálných poklesů – za rok 2022 o 7,5 procent a ještě i za rok 2023 o 2,9 procenta.

Z komparativních statistik chudoby Česko vychází dlouhodobě dobře, je to ale tím, že se vztahují ke střední příjmům v dané zemi, a neříkají tak nic o kupní síle ani kvalitě života obyvatel. Odráží příjmovou nerovnost, která je v Česku poměrně nízká (na rozdíl od té majetkové).

Vlivem nedávné mimořádně vysoké inflace ostagnuje počet domácností, které si ze svých příjmů nezvládnou nic uspořit nebo dokonce jejich výdaje překračují výši příjmů, a to k lednu roku 2025 na bezmála třetině všech domácností. Podíl lidí v nájmu, kterých se to týká, je až 44 procent. Domácností s dětmi s příjmem pod mediánem a vyššími náklady než příjmy je přitom až 13 procent. Podle dat z ledna 2025 hodnotí situaci své domácnosti jako poměrně či velmi dobrou jen těsně nad třetinu dotázaných a ani klesající inflace zatím k výraznějšímu zlepšení tohoto hodnocení nevedla.

Mapa zadlužení ukazuje, že v roce 2025 je v exekucích 608 170 tisíc lidí, na jednoho z nich jich připadá víc než pět. Dalších 92 279 tisíc lidí prochází procesem oddlužení. Počítáme-li členy jejich domácností, na které má tato situace přímý vliv, může se předlužení, exekuce a poměrně striktní režim insolvence bezprostředně týkat až pětiny populace v Česku. Základní částka, které je všem lidem v exekuci a insolvenci garantovaná, je přitom nižší, než jsou minima v systému sociálních dávek. Lidé v exekuci také nemají k vyžití garantovanou ani minimální mzdu, protože i z ní jsou dluhy sráženy.

Ukotvení práva na důstojnou odměnu v mezinárodních dokumentech (ať jde o Deklaraci lidských práv nebo dokumenty Mezinárodní organizace práce) vznikajících po druhé světové válce není náhodou, ale odráží zkušenost války a vědomí celospolečenských negativních dopadů vysoké míry nerovnosti, která předválečnou politickou frustraci a příklon k radikálním stranám zapříčinila.

Vědomí negativních dopadů rostoucí ekonomické i sociální polarizace se promítá do strategických dokumentů, které vznikají v posledním desetiletí na úrovni EU, a zdůrazňují potřebu férových mezd. Zejména jde o Evropský pilíř sociálních práv, který se následně promítá do směrnice o přiměřených minimální mzdách v EU, přijaté na podzim 2022. Ta klade důraz na kolektivní vyjednávání a odborové členství.

Podle nedávné analýzy Mezinárodního měnového fondu růst mezd u 20% zaměstnanců s nejvyššími příjmy vede k poklesu HDP, zatímco růst příjmu u 20% nejnižších příjmových skupin má efekt přesně opačný.