Roadmap k důstojným mzdám v Česku

 

Již před koronavirovou pandemií a nedávným razantním zvyšováním cen nedosahovala rozsáhlá část české společnosti na takovou odměnu za svou práci, která by pracujícím a jejich domácnostem umožnila důstojné materiální vyžití.

Lidé, kteří Minimální důstojnou mzdu v předchozích letech nepobírali či se se svými příjmy pohybovali jen těsně nad ní, byli v mimořádné míře ohrožení rychlým růstem cen energií a celkovou inflací, a to i proto, že si ze svých příjmů nebyli schopni uspořit dostatek na nenadálé situace. Ani současné snížení rychlosti zdražování pro ně není automaticky úleva – vykompenzovat dosavadní zvýšení cen až o třetinu oproti době před inflační vlnou potrvá na úrovni mezd zřejmě ještě roky.

Jak kvůli tomuto aktuálnímu vývoji, tak pro dlouhodobější odolnost společnosti vůči podobnými krizím je proto klíčové hledat konkrétní cesty, jak mzdy, platy a další typy příjmů cíleně zvyšovat tak, aby se přinejmenším ve středně- až dlouhodobém horizontu přibližovaly hodnotě, kterou lze považovat za důstojné materiální minimum.

V případě, že se to dařit nebude, hrozí negativní důsledky jak na úrovni jednotlivců, tak v důsledku i na té celospolečenské. Společenská odolnost a politická stabilita je s důstojným zajištěním svých členů a s ní souvisejícím pocitem bazální jistoty neodmyslitelně spjatá.

Jak zajistit důstojné příjmy?

 

Představujeme devět konkrétních kroků, prostřednictvím kterých lze přispět ke zlepšení příjmové situace v Česku:

 
 

I. Posílení odborové organizovanosti a pokrytí kolektivními smlouvami

Jak na to?

Odborům může Minimální důstojná mzda sloužit jako východisko pro mzdové a platové požadavky v rámci kolektivního vyjednávání, které představuje jeden z nejefektivnějších nástrojů pro jejich zvyšování. Odborová organizovanost a pokrytí kolektivními smlouvami jsou však u nás zatím pod evropským průměrem – členem odborů je jen asi každý devátý pracující a kolektivní smlouva platí pouze zhruba pro každého třetího.

Výrazné navýšení úrovně pokrytí kolektivními smlouvami od nás přitom požaduje nyní již i Evropská unie – v roce 2022 přijatá Směrnice o přiměřených minimálních mzdách určuje jako střednědobý cíl v tomto ohledu 80 procent, tedy více než dvojnásobení stávající české úrovně. Česká republika tedy bude muset brzy vyvinout odpovídající akční plán.

Větší vyjednávací sílu při prosazování důstojného ohodnocení za práci a širší celospolečenský efekt by odborům umožnilo také v mnoha západních zemích samozřejmé kolektivní vyjednávání na vyšší než podnikové úrovni. To v Česku prozatím ale kvůli neochotě zaměstnavatelů na sektorové úrovni vyjednávat podstatě nefunguje, i když to je právně možné.

Proč je to důležité?

Kolektivní vyjednávání je mimořádně efektivní nástroj pro zajištění důstojného odměňování, z logiky věci výrazně účinnější než jejich individuální dojednávání. Umožňuje flexibilně reagovat na konkrétní ekonomickou situaci daného podniku nebo instituce a najít spravedlivou rovnováhu při rozdělení vyprodukované přidané hodnoty mezi pracující a investory.

Jasně se to projevuje i ve mzdových statistikách – tam, kde se kolektivně vyjednává, jsou mzdy v průměru o 17 procent vyšší.

Nejde však jen o materiální stránku věci – z průzkumů víme, že rozsáhlé části společnosti zažívají pocit ztráty kontroly na svým životem, což může vést k politické rezignaci či radikalizaci. Zapojení v odborech na pracovišti a dosažené hmatatelné úspěchy jako důsledek takové angažovanosti mohou pomoci tento pocit včetně jeho negativních společenských důsledků mírnit.

Relevantní předpisy a dokumenty k revizi:

  • Směrnice o přiměřených minimálních mzdách a s její očekávanou implementací spjaté dokumenty české vlády
  • programy finanční podpory sociálního dialogu
  • možnost odpisu členských příspěvků z daně z příjmu fyzických osob
 
 

II. Zakotvení důstojného ohodnocení při veřejných zakázkách, v rámci opatření zelené transformace a v dalších dotačních programech a grantech

Jak na to?

Princip důstojných pracovních podmínek mají stát a samosprávy možnost uplatnit všude, kde samy poptávají služby či udělují instituční či projektovou podporu. U veřejných zakázek již nyní existuje zákonná podmínka sociální odpovědnosti, závazek platit Minimální důstojnou mzdu může představovat její konkretizaci.

Proč je to důležité?

Výběr poskytovatelů služeb na základě nejnižší nabídnuté ceny, respektive tlak na nízké mzdy u grantových soutěžích a dotací mnohdy vytváří pro stát další náklady. Zejména materiální, když nakonec musí nízké příjmy sám dorovnávat skrze dávkové systémy, jde ale i o naleptávání důvěry ve stát jako garanta spravedlnosti. Navíc se tento uplatňovaný princip často projevuje v nižší kvalitě odvedených prací způsobující dodatečné náklady.

Obzvlášť důležité je počítat s důstojnými mzdami v programech zaměřených na ekologickou transformaci a na strukturálně znevýhodněné regiony a skupiny. Pozitivním vedlejším efektem je tlak na růst mezd i tam, kde nejde o veřejné prostředky, v opačném případě naopak dochází k replikaci chudoby a sociálních nerovností.

Relevantní předpisy a dokumenty k revizi:

  • Zákon o zadávání veřejných zakázek
  • operační program Spravedlivá transformace a Plán spravedlivé územní transformace
 
 

III. Nastavení důstojných platových podmínek ve veřejné sféře

Jak na to?

Stát a jeho složky mohou aktuální výši Minimální důstojné mzdy zohlednit při stanovování tabulkových platů. Zejména není akceptovatelné, aby Minimální důstojné mzdy nedosahovali zaměstnanci a zaměstnankyně s delší praxí.

Příkladem pozitivní praxe je navýšení minimální mzdy ve veřejném sektoru v USA platné od ledna 2022 ve výši 15 dolarů za hodinu, kdy došlo za účelem zaručení důstojného ohodnocení k více než zdvojnásobení oproti dosud platné nejnižší zaručené mzdě.

Proč je to důležité?

Veřejní zaměstnavatelé by měli jít příkladem a poskytovat svým zaměstnancům plat, ze kterého se dá solidně vyžít. Růst platů ve veřejné sféře pak může mít pozitivní dopad i na růst mezd v soukromém sektoru.

Konkrétní předpisy k revizi:

  • Nařízení vlády o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě
 
 

IV. Stanovování minimálních standardů odměňování (minimálních a zaručených mezd) a nezabavitelné částky s přihlédnutím k důstojnému minimu

Jak na to?

Při stanovovaní minimálních standardů odměňování je nutné zohledňovat náklady, které je možné ze mzdy pokrýt. Zákonná minimální mzda nebo nezabavitelná částka pro lidi v exekuci by měla zajistit alespoň základní potřeby. Za tímto účelem musí nejprve ještě výrazně růst a teprve následně být pravidelně valorizována podle stanoveného pravidla. Přijetí mechanismu valorizace však zároveň nesmí sloužit k tomu, že se do budoucna skoková zvýšení dostanou mimo debatu.

Na minimální mzdu navázané zaručené mzdy by měly důstojného minima dosáhnout rychlejším tempem, a to zejména ty pro vysoce kvalifikované či celospolečensky klíčové pracující jako zdravotnický personál nebo profese zajišťující chod základní infrastruktury (tzv. essential workers).

Na úrovni EU byla v roce 2022 přijata Směrnice o přiměřených minimálních mzdách. Oproti původním ambicióznějším návrhům nestanoví ani povinnost zvýšit minimální mzdy alespoň na úroveň příjmové chudoby (60 % mzdového mediánu / 50 % mzdového průměru) – česká minimální mzda se nachází hluboko pod ní – ale pouze povinnost členských států výši minimální mzdy pravidelně evaluovat a zdůvodňovat. Cíl, že by v rámci EU měly minimální mzdy zaručovat srovnatelný životní standard, což by narovnalo příjmové nerovnosti mezi jednotlivými členskými státy, tak zůstává v nedohlednu.

Proč je to důležité?

Pokud minimální mzda nebo nezabavitelné minimum nedosahuje důstojného minima, neplní svou ochrannou funkci, důsledkem je tzv. pracující chudoba vedoucí mimo jiné k zadlužování či dorovnávání nízkých mezd dávkami. Nízké nezabavitelné minimum po exekučních srážkách vytlačuje pracující mimo legální trh práce, protože si nějakým způsobem dodatečné finanční prostředky na nezbytné výdaje prostě zajistit musí.

Je již jednoznačně dokázáno, že růst nejnižších mezd nevede ke zvyšování nezaměstnanosti.

Přijatá podoba Směrnice o přiměřených minimálních mzdách bohužel svou navázaností na hladinu mezd v dané zemi, notabene nezávaznou, konzervuje mzdových rozdílů mezi členskými státy. Nerespektováním principu living wage, ze kterého vychází Minimální důstojná mzda, také negarantuje takové mzdové minimum, která by stačilo k pokrytí běžných výdajů.

Relevantní předpisy a dokumenty:

  • Nařízení vlády o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí
  • Směrnice o přiměřených minimálních mzdách v Evropské unii a připravovaná implementace v Česku
  • Nařízení o nezabavitelných částkách, Občanský soudní řád
 
 

V. Daňová reforma zohledňující důstojný život

Jak na to?

Více potřebných prostředků pro důstojný život by nízkopříjmovým vrstvám ponechalo daňové a odvodové odlehčení. To musí ale být bezpodmínečně spojeno s dalšími kroky zajišťujícími kompenzaci výpadků tak, aby byl dostatek financí pro stabilní, či se dokonce rozšiřující nabídku bezplatných či finančně dostupných veřejných služeb. Ty totiž k důstojnému životu lidem s nízkými mzdami dopomáhají též.

Mělo by jít o revizi daňových slev s cílem přehodnotit ty z nich, ze kterých profitují především vysokopříjmové domácnosti (a často naopak nemohou ti s nejnižšími), a vyšší daňové zatížení vysokopříjmových vrstev včetně daní majetkových či kapitálových. Stanovení míry daňové progrese se může odvíjet od výpočtu Minimální důstojné mzdy jako hranice pro vůbec či málo daněný příjem.

Proč je to důležité?

Daňový systém může pro zajištění důstojného ohodnocení, ale i zajištění celkové společenské spravedlnosti sehrávat klíčovou roli, zatím je ale v tomto ohledu spíše mimo centrum pozornosti, ačkoli ve svém stávajícím nastavení situaci pro nízkopříjmové spíše zhoršuje.

Relevantní opatření:

  • snížení zdanění práce nízkopříjmových prostřednictvím snížení jejich odvodové povinnosti kompenzovaného zavedením progrese u daně z příjmů
  • audit daňových slev (sleva na vyživovanou manželku/manžela) a doplnění slevy na poplatníka do daňového bonusu
 
 

VI. Rozšíření nabídky bezplatných či dostupných veřejných služeb a základních komodit

Jak na to?

Stát může buď garantovat stávající, nebo ještě lépe dále rozšiřovat bezplatné či cenově regulované veřejné služby (např. v oblastech zdravotnictví, dopravy nebo kultury), a přispět tak k důstojnému životu nezávisle na příjmu z práce. Zejména v oblasti bydlení je nutné přijmout regulaci a začít vystupovat jako aktér na trhu mimořádně urgentní.

Na nejnižší příjmové vrstvy také nejvíc dopadá zdanění spotřeby prostřednictvím DPH na základní potřeby, protože největší podíl svého příjmu bezprostředně spotřebovávají. Snížení sazby u nejdůležitějšího zboží a služeb je tak další z věcí, které mohou přispívat k materiálně důstojnému životu, a to zejména v období vysoké inflace.

Proč je to důležité?

Důstojné zajištění všech základních potřeb se nemusí nutně konat pouze prostřednictvím rapidního růstu mezd. Růst mezd odpovídající aktuálnímu růstu nákladů (bydlení, energie) není pro řadu zaměstnavatelů realistický, dostupnost veřejných služeb ho může pružněji a uspokojivěji kompenzovat. Řešení na úrovni jednotlivce, který se snaží co nejlépe zaopatřit na volném trhu, mohou růst cen v konečném efektu dokonce kontraproduktivně pohánět, jak se to aktuálně děje kupříkladu na trhu s bydlením.

V mnoha případech by rozšíření veřejných služeb mohlo mít i další pozitivní efekty (např. nahrazením individuální automobilovou dopravy přispívá veřejná doprava též k boji s klimatickou krizí a zvyšuje kvalitu života ve městech).

Relevantní opatření:

  • bezplatná zdravotní péče, včetně zubařské
  • regulace cen nájemného, zdanění investičních bytů
  • snížení DPH na potraviny a další nezbytnosti
 
 

VII. Přibližování dávek, které nahrazují mzdu, k výši důstojného minima

Jak na to?

Dávky, která mají v dávkovém systému sehrávat roli náhrady mzdy, musí umožnit přinejmenším pokrytí základních výdajů, v lepším případě důstojné materiální minimum a ideálně dovolit zachování dosavadního životního standardu.

Proč je to důležité?

Celá řada dávek sehrává v sociálním systému roli náhrady mzdy – ať již jde o situaci nemoci, dočasné ztráty příjmu, péči o dítě na plný úvazek apod. Nejistota vznikající tím, že v běžných životních situacích, například při nemoci, příjem vypadne, má negativní dopady jak na jedince a jejich domácnost, tak je také považována za jednu z příčin politické radikalizace.

To je zvlášť podstatné v kontextu rostoucího tlaku na flexibilitu na trhu práce a očekávaných dopadů technologických a dalších změn, kdy se fáze krátko- až střednědobé nezaměstnanosti, potažmo rekvalifikace stanou běžnou součástí kariéry. Je doloženo, že dostatečná podpora umožňuje i lepší uplatnění při návratu na trh práce tím, že člověk může počkat na nabídku odpovídající jeho kvalifikaci, zkušenostem a nabízející odpovídající mzdové zařazení.

Konkrétní nástroje k revizi:

  • nepojistné dávky suplující příjem při péči o dítě (rodičovský příspěvek, odměna pěstouna, peněžitý příspěvek v mateřství u OSVČ)
  • dávky suplující příjem při dočasném výpadku příjmu (nemocenská/dnes 60% příjmu, podpora v nezaměstnanost/dnes 65%-45% původního příjmu)
  • Dávky ve stáří (invalidní a starobní důchod), které se odvíjejí od příjmu, nicméně v průměrné výši nezajistí důstojné stáří. Toto platí zejména pro ženy.
 
 

VIII. Adekvátní reakce na příchod uprchlíků z Ukrajiny zabraňující mzdovému dumpingu

Jak na to?

Pro zamezení tlaku na mzdy směrem dolů a v konečném efektu tak i pro udržení sociálního smíru bude klíčové zasadit se o důstojné odměňování těch nově příchozích, kteří se do pracovního trhu budou zapojovat.

Proč je to důležité?

Lidé v nouzi jsou často ochotni přijímat horší pracovní podmínky, pracovat za nižší mzdy nebo déle. Jsou také obvykle ve slabší pozici při vyjednávání o dodržování základních práv. Pokud nebudou chráněni, bude to mít negativní dopady nejen na samotné zahraniční zaměstnance (chudoba, prostorová segregace, aj.), ale vysoce pravděpodobně to povede i ke zvýšení napětí ve společnosti. Zkušenost, že nově příchozí snižují pro všechny lidi na podobných pozicích standardy toho, co je běžné, vede k růstu protiimigračních nálad.

Konkrétní opatření:

  • zajistit znalost českého práva a přístup k právní ochraně (poradenství na lokální úrovni, kapacity inspekce práce, aj.)
  • přímé zaměstnávání s plnými zaměstnaneckými jistotami
  • zastoupení nově příchozích v odborech
 
 

IX. Další možnosti pro využití nástroje Minimální důstojné mzdy pro tlak na zvyšování mezd, platů a dalších příjmů

  • Benchmarking pro zaměstnavatele: Zaměstnavatelům může Minimální důstojná mzda sloužit jako kritérium pro hodnocení v rámci instituce, jako nástroj pro stanovování cílů hospodaření i navenek jako možnost prezentovat se jako atraktivní zaměstnavatel.
  • Zvyšování studentských a doktorandských stipendií: Studentská stipendia včetně doktorandských nestačí k pokrytí životních nákladů při studiu, a tak se navzdory tomu, že je studium obvykle koncipováno jako „činnost na plný úvazek”, studující musí buď spoléhat na přivýdělek, což ale studium prodlužuje, či příspěvek rodičů, kteří ale na něj – při obecně nízkých mzdách – mnohdy nemusí mít. Minimální důstojná mzda i zde může sloužit jako vodítko pro to, kam by měla stipendia směřovat, mají-li pokrýt skutečné životní náklady.
  • Lepší data o příjmech a výdajích a jejich využití: V mnoha oblastech státu chybí podrobnější data pro posuzování příjmové a výdajové situace domácností u nás, která jsou zásadním předpokladem pro jejich využití při stanovování legislativních a jiných podpůrných nástrojů v této oblasti. Chybí např. spolehlivé aktualizované informace o výši nájmů. Šetření obvykle pracují s příjmy před exekučními nebo insolvenčními srážkami, nejde tedy o reálné částky, které mají lidé k dispozici. Nástroj Minimální důstojné mzdy tak státu může sloužit také jako incentiva pro adekvátní vyčíslení příjmové a výdajové situace v Česku a na ni navazující kroky, které to všude, kde je potřeba, zohlední.

Minimální důstojná mzda © 2024 od Platformy pro Minimální důstojnou mzdu je licencována pod CC BY-NC 4.0  | Poskytovatel webu NaZemi.cz  |  kód a ilustrace Aneta Camova a Jakub Hanuš